Z deníku služky Lucie, 15. července léta Páně 2016.

...
Dostala jsem přesné instrukce, jak má vypadat snídaně. Během celé té doby seděl Pan Richard za stolem, na kterém leželo tmavé paddle. Já jsem stála před ním v pozoru, v ruce držíc sešit se zápisky a všechno jsem si zapisovala. 
Dopsala jsem poslední slovo. Potom mi dal příkaz odložit sešit za stůl a svléknout se donaha. Ničemu jsem se nepodivovala, jelikož bylo trochu jasné, za co mě čeká trest. Během zapisování jsem měla pár drzých a nevhodných poznámek.
„Ohnout přes linku, Terezo,“ zaznělo z jeho úst. Přitiskla jsem se na studenou linku. „Pětadvacet a nezapomínej počítat a děkovat.“ Vzal do ruky paddle a chvíli čekal. Naprosto mi to stačilo, abych se vystresovala z první rány...Spát jsem šla bez večeře.
...
Vzbudila jsem se už před šestou hodinou. Nemohla jsem spát a taky jsem se bála, že zaspím budík. V klidu jsem se nasnídala a upravila. V 7 hodin jsem začala poklízet kuchyň, která měla být sklizená kvůli kamnáři. Asi v 7:10 přišel Pan Richard, aby mě zkontroloval, jestli pracuji.
...
Po součtu všech těchto nedostatků, jsem musela donést rákosku do svého pokoje. Potom jsem se musela vrátit na chodbu, svléknout se do naha a přijít si pro trest. Přikázal mi posunout křeslo doprostřed místnosti. Pak jsem si na něj měla kleknout, vystrčit zadek a opřít se o opěradlo. Opět 25 ran s počítáním a děkováním. Vyplácel svým tempem. Když bych nestíhala započítat ránu, tak by mi nebyla uznána. Výprask byl svižný. I když byl velmi bolestivý, honilo se mi hlavou, že přesně to mi celý den chybělo. Rozproudila se mi zase krev v žilách. Dobylo mě to na chvíli novou energií.
...
„Teď půjdeš sekat zahradu a nemysli si, že jsme pro dnešek skončili.“
Cože? Řekla jsem si v duchu. Měla jsem už hrozný hlad a doufala jsem, že už dnes s prací končíme. Venku už totiž poprchávalo a začínala se dělat zima. Navíc mě už ukrutně bolely nohy od celodenního státní na podpatcích. Nechtěla jsem si ale stěžovat nahlas.
Vyndal mi sekačku a řekl mi, jak se ovládá. Nenávidím sekání trávy a ještě víc startování sekačky. Po pár neúspěšných pokusech o nastartování, mi pomohl. Neměla jsem už vůbec sílu. 
Venku bylo asi tak 15°C, jestli vůbec, a teplota stále klesala. Pomalu se rozpršelo. Byla mi čím dál větší zima a kručení v břiše taky sílilo. Začínala jsem být na pokraji sil a sebeovládání.
Když jsem se rozjela se sekačkou, byla na mě moc rychlá. V podpatcích se za ní dost blbě běhalo v promočené trávě. Měla jsem úplně opuchlé nohy a teď ještě mokré a celé od trávy. ….
S prací jsem skončila asi v 8 večer, poté co se mi podařilo několikrát udusit sekačku mokrou trávou. Dokonce jsem si pak směla sundat boty. Neskutečně uvolňující pocit. Šla jsem naboso do trávy a užívala si ten chladivý a měkký pocit. Pan Richard si stoupl na verandu a pozoroval mě. V mém rozpoložené jsem to nevydržela a musela mít další drzou poznámku.
„Víš, jak je to krásný bez těch debilních bot?!“ řekla jsem s potěšením. V tu chvíli mi vůbec nedocházelo, na jaký průšvih jsem si zadělala.
...
Poté následoval dost hrozný výprask. Nejhorší za celou mou službu. Nevím kolik jsem dostala. Snad kolem 50 ran. Rány šly poměrně rychle za sebou. Moc času na vydýchání mi nedal. Pokusila jsem se zvednout a na chvíli tak přerušit bití. Okamžitě mě vrátil zpět a následovala krutá rána přes stehna. Další šla na zadek a další zase na stehna. Začala jsem křičet a rozbrečela jsem se.
„Když se chováš jako malá holka, tak budeš i tak bita,“ řekl. Prosila jsem o prominutí. Nebylo však platné. Hlasitě jsem brečela. Veškeré své sebeovládání jsem vložila do toho, abych udržela pozici. Pár ran šlo i na horní část zadku, kde to je taky pěkně bolestivé. Neodvažovala jsem se zvednout a pustit se desky. Pak mě surově chytil za ucho a donutil mě si opět kleknout. Zavřel dveře od dílny a odešel. Tentokrát jsem klečela dlouho. Čas se mi hrozně vlekl. Venku už se stmívalo, foukal vítr, pršelo a byla zima, kterou jsem teď vnímala mnohem víc.
...
O pár minut později jsem stála připoutaná nahá s rukama nad hlavou. Na stole byly kopřivy, 3 pruty a rukavice. 
Vzal do ruky kopřivy a sešvihal mě od krku po kolena, zepředu i zezadu. Pálili víc, než jsem čekala. Byly hodně žahavý, takový jsem ještě nezažila. Mísili se ve mě pocity zimy a tepla. Na těle mi vyskákaly pupínky a kůži jsem měla zčervenalou. 
Pan Richard se na mě pořád s potěšením koukal. Po chvíli vzal do ruky kýbl s vodou. Do teď mě nenapadlo, že tam je z nějakého důvodu. A už vůbec ne z tohoto. Prý jsem vypadala dost vyděšeně. Pořád jsem nevěřila tomu, že to udělá. Nakonec ho na mě vylil. Už to nebyl ani takový rozdíl, v tom jaká mi byla zima. 
...
Pan Richard mi tedy přikázal umýt okna a sprchu, vymést pavučiny v předsíni, uklidit před vchodem do domu a v přístřešku pro grilování. Až to dodělám tak jsem se měla hlásit u něj. 
Pak jsem dostala za úkol uklidit schody na půdu, které se mu na několik pokusů nelíbily. Pak se přesunul dolu do kuchyně a já jsem měla uklidit podlahu a utřít prach v jeho pokoji. 
...
Speciálně jsme se zastavili na podlaze v kuchyni, kde jsem se musela zout a projít se po jí v těch bílých podkolenkách a šoupat nohy po zemi. Pak jsem si musela kleknout a ukázat chodidla Samozřejmě že tam byla špína, za ty dva dny. 
...
Po tom všem jsem byla poslána klečet 15 minut na hrachu s rukama za hlavou. Už jsem zase měla hrozný hlad. Pan Richard během té doby obědval. Klečení na hrachu je velmi nepříjemné. Vůbec mi to neubíhalo. Pořád jsem měla tendenci koukat se na hodiny. Byla jsem za to i několikrát napomenuta. Konečně uplynulo 15 minut. Mohla jsem vstát, zamést hrách a jít se najíst. 
Dostala jsem přesné instrukce, jak má vypadat snídaně. Během celé té doby seděl Pan Richard za stolem, na kterém leželo tmavé paddle. Já jsem stála před ním v pozoru, v ruce držíc sešit se zápisky a všechno jsem si zapisovala. 
Dopsala jsem poslední slovo. Potom mi dal příkaz odložit sešit za stůl a svléknout se donaha. Ničemu jsem se nepodivovala, jelikož bylo trochu jasné, za co mě čeká trest. Během zapisování jsem měla pár drzých a nevhodných poznámek.
„Ohnout přes linku, Lucie,“ zaznělo z jeho úst. Přitiskla jsem se na studenou linku. „Pětadvacet a nezapomínej počítat a děkovat.“ Vzal do ruky paddle a chvíli čekal. Naprosto mi to stačilo, abych se vystresovala z první rány...Spát jsem šla bez večeře.
...
Vzbudila jsem se už před šestou hodinou. Nemohla jsem spát a taky jsem se bála, že zaspím budík. V klidu jsem se nasnídala a upravila. V 7 hodin jsem začala poklízet kuchyň, která měla být sklizená kvůli kamnáři. Asi v 7:10 přišel Pan Richard, aby mě zkontroloval, jestli pracuji.
...
Po součtu všech těchto nedostatků, jsem musela donést rákosku do svého pokoje. Potom jsem se musela vrátit na chodbu, svléknout se do naha a přijít si pro trest. Přikázal mi posunout křeslo doprostřed místnosti. Pak jsem si na něj měla kleknout, vystrčit zadek a opřít se o opěradlo. Opět 25 ran s počítáním a děkováním. Vyplácel svým tempem. Když bych nestíhala započítat ránu, tak by mi nebyla uznána. Výprask byl svižný. I když byl velmi bolestivý, honilo se mi hlavou, že přesně to mi celý den chybělo. Rozproudila se mi zase krev v žilách. Dobylo mě to na chvíli novou energií.
...
„Teď půjdeš sekat zahradu a nemysli si, že jsme pro dnešek skončili.“
Cože? Řekla jsem si v duchu. Měla jsem už hrozný hlad a doufala jsem, že už dnes s prací končíme. Venku už totiž poprchávalo a začínala se dělat zima. Navíc mě už ukrutně bolely nohy od celodenního státní na podpatcích. Nechtěla jsem si ale stěžovat nahlas.
Vyndal mi sekačku a řekl mi, jak se ovládá. Nenávidím sekání trávy a ještě víc startování sekačky. Po pár neúspěšných pokusech o nastartování, mi pomohl. Neměla jsem už vůbec sílu. 
Venku bylo asi tak 15°C, jestli vůbec, a teplota stále klesala. Pomalu se rozpršelo. Byla mi čím dál větší zima a kručení v břiše taky sílilo. Začínala jsem být na pokraji sil a sebeovládání.
Když jsem se rozjela se sekačkou, byla na mě moc rychlá. V podpatcích se za ní dost blbě běhalo v promočené trávě. Měla jsem úplně opuchlé nohy a teď ještě mokré a celé od trávy. ….
S prací jsem skončila asi v 8 večer, poté co se mi podařilo několikrát udusit sekačku mokrou trávou. Dokonce jsem si pak směla sundat boty. Neskutečně uvolňující pocit. Šla jsem naboso do trávy a užívala si ten chladivý a měkký pocit. Pan Richard si stoupl na verandu a pozoroval mě. V mém rozpoložené jsem to nevydržela a musela mít další drzou poznámku.
„Víš, jak je to krásný bez těch debilních bot?!“ řekla jsem s potěšením. V tu chvíli mi vůbec nedocházelo, na jaký průšvih jsem si zadělala.
...
Poté následoval dost hrozný výprask. Nejhorší za celou mou službu. Nevím kolik jsem dostala. Snad kolem 50 ran. Rány šly poměrně rychle za sebou. Moc času na vydýchání mi nedal. Pokusila jsem se zvednout a na chvíli tak přerušit bití. Okamžitě mě vrátil zpět a následovala krutá rána přes stehna. Další šla na zadek a další zase na stehna. Začala jsem křičet a rozbrečela jsem se.
„Když se chováš jako malá holka, tak budeš i tak bita,“ řekl. Prosila jsem o prominutí. Nebylo však platné. Hlasitě jsem brečela. Veškeré své sebeovládání jsem vložila do toho, abych udržela pozici. Pár ran šlo i na horní část zadku, kde to je taky pěkně bolestivé. Neodvažovala jsem se zvednout a pustit se desky. Pak mě surově chytil za ucho a donutil mě si opět kleknout. Zavřel dveře od dílny a odešel. Tentokrát jsem klečela dlouho. Čas se mi hrozně vlekl. Venku už se stmívalo, foukal vítr, pršelo a byla zima, kterou jsem teď vnímala mnohem víc.
...
O pár minut později jsem stála připoutaná nahá s rukama nad hlavou. Na stole byly kopřivy, 3 pruty a rukavice. 
Vzal do ruky kopřivy a sešvihal mě od krku po kolena, zepředu i zezadu. Pálili víc, než jsem čekala. Byly hodně žahavý, takový jsem ještě nezažila. Mísili se ve mě pocity zimy a tepla. Na těle mi vyskákaly pupínky a kůži jsem měla zčervenalou. 
Pan Richard se na mě pořád s potěšením koukal. Po chvíli vzal do ruky kýbl s vodou. Do teď mě nenapadlo, že tam je z nějakého důvodu. A už vůbec ne z tohoto. Prý jsem vypadala dost vyděšeně. Pořád jsem nevěřila tomu, že to udělá. Nakonec ho na mě vylil. Už to nebyl ani takový rozdíl, v tom jaká mi byla zima. 
...
Pan Richard mi tedy přikázal umýt okna a sprchu, vymést pavučiny v předsíni, uklidit před vchodem do domu a v přístřešku pro grilování. Až to dodělám tak jsem se měla hlásit u něj. 
Pak jsem dostala za úkol uklidit schody na půdu, které se mu na několik pokusů nelíbily. Pak se přesunul dolu do kuchyně a já jsem měla uklidit podlahu a utřít prach v jeho pokoji. 
...
Speciálně jsme se zastavili na podlaze v kuchyni, kde jsem se musela zout a projít se po jí v těch bílých podkolenkách a šoupat nohy po zemi. Pak jsem si musela kleknout a ukázat chodidla Samozřejmě že tam byla špína, za ty dva dny. 
...
Po tom všem jsem byla poslána klečet 15 minut na hrachu s rukama za hlavou. Už jsem zase měla hrozný hlad. Pan Richard během té doby obědval. Klečení na hrachu je velmi nepříjemné. Vůbec mi to neubíhalo. Pořád jsem měla tendenci koukat se na hodiny. Byla jsem za to i několikrát napomenuta. Konečně uplynulo 15 minut. Mohla jsem vstát, zamést hrách a jít se najíst. 
...
Délka služby byly bez několika hodin 3 dny. Na otázku " ... no prima a jak dlouho myslíš, že bys tenhle režim vydržela?"položenou během zpáteční cesty odpověděla: "Myslím, že tak týden."
 

 

Kontakt

Vyprask dnes vypraskdnes@centrum.cz